OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Šťastní vánoční kapři

Zase je tu všemi očekávaný Štědrý den. Jenom maminka se na Vánoce jako takové nikdy netěší, poněvadž z Vánočního klidu a pohody nikdy nic nemá, protože většina přípravy je na ní. Já, bratr a táta jsme usoudili, že bychom měli mamince ty Vánoce ulehčit a zpříjemnit. 

Rozdělili jsme si práci. Táta měl za úkol sestavit stojan a zasadit do něho smrček, bratr měl dojít koupit dvě čokoládové kolekce a dlouhé prskavky a mně přidělili úkol obstarat kapra na štědrovečerní večeři. Divím se, že toto poslání přidělili právě mně. Všichni v mém okolí vědí, že mám zvířata ráda natolik, že bych udělala všechno, abych je mohla zachránit před zabíjením. Brácha řekl: „Můžeme jít  spolu, ségra, nebo snad nechceš? 

„Promiň, ale nechci“, odmítla jsem jeho návrh, čímž jsem ho velmi překvapila. Čekal, že budu nadšeně souhlasit. 

„Když teda nechceš, tak já půjdu sám“, prohlásil trochu uraženě. 

Svůj plán jsem měla dlouho a dobře vymyšlený, a proto jsem si vzala hodně peněz. 

Vydala jsem se opačným směrem, než šel nakupovat brácha. Když jsem přišla k prodavači v zakrvácené zástěře a uviděla kapry, jak bezmocně otvírají tlamičky, neváhala jsem ani vteřinu.

Kupovala jsem kapry po dvou a odnášela je v igelitové tašce k nejbližšímu rybníku, kde jsem je vypouštěla. Takhle jsem to dělala do té doby, dokud jsem všechny neosvobodila, přestože jsem věděla, že připravuji maminku o to, co má na Vánocích nejraději, a to je rybí polévka. Poté, co jsem vypustila posledního šupináče, všichni kapři vystrčili z vody ocasy a začali mi mávat. Bylo to krásné a stálo to za všechny lopotně našetřené a jedním rázem utracené peníze..   

Když jsem přišla domů, táta s bratrem už měli svoje povinnosti splněny.

„No kde jsi, ségra?" spustil bratr. 

„Tak vyndej toho kapra," pobídl mě táta. 

Došlo na nejhorší, musela jsem přiznat barvu. Lezlo to ze mě, jako z chlupaté deky. Bratrovi brzy došlo, co se jim snažím naznačit, a rozzuřil se. 

„To chceš říct, že kvůli tobě letos nebudu mít k salátu kapra? A navíc jsi zkazila překvapení pro mámu! Místo toho, abysme jí pomohli, tak jí spíš naštveme." 

Bylo mi to líto, ale co jsem mohla dělat? Vtom maminka zavolala z kuchyně: 

"Večeře!" 

Všichni tři jsme šli na večeři a když jsme uviděli Štědrovečerně prostřený stůl, podivili jsme se, poněvadž byla nalitá rybí polévka a obalený kapr byl na tácku. 

"Maminko, kde jsi vzala kapra?" zeptala jsem se. 

„Nikdo jste se mi nenabídl, že ho dojdete koupit, tak jsem si musela poradit sama. Naštěstí jsem ještě jednoho našla na mrazáku." 

Bráchovi se rozzářily oči.

„Supr!" ohodnotil to. 

Po večeři jsme mamince vyprávěli, co jsme si dnes naplánovali a jak to doopravdy dopadlo. S hrůzou jsem čekala, že mi maminka vynadá za utracené peníze, ale když si vyposlechla celý příběh, začala se smát, až jí z toho tekly slzy. Nakonec jsme se dali do smíchu všichni. 

Alespoň jsme ji potěšili tím, že byl postavený a ozdobený stromek, a také jsme ji po těch namáhavých vánočních přípravách pobavili.  

Prosinec 2005

Autor: nevidomá Petra Zelenková

Zpět na Povídky


Kontakt

Petra Zelenková
Praha 6, Zeyerova alej 1843/18
235365181 / 607689860
FAX číslo sponzorského účtu: 171683424/0300
626077159 (slepýš1)
p.zelenkova

TOPlist