Byl jednou jeden král a ten bydlel na samotě u lesa – pod jezevčí skálou. Jednoho dne přemýšlel, jak vytrhnout velrybě stoličku. Při pohledu z okna zjistil, že princezna v nestřežené chvíli trhala fialky dynamitem.

„Má z pekla štěstí,“ poznamenal, když viděl, že zase přežila. 

Rozhodl se, že jí najde ženicha. Když jí to sdělil, rozplakala se a řekla: „Nechci ženicha, chci si žít svůj discopříběh.“ 

Na pláč král zareagoval větou: „ Ale dítě, s princem prožiješ nekonečný příběh.“ Přemlouval ji a i přes princeznin nezájem vdát se uspořádal bál. Dostavilo se hodně nápadníků. O princezninu ruku se přišli ucházet i tři veteráni. Pouze dva uchazeči o princezninu ruku měli modrou krev. Ano, jen dva byli princové.

Princezna, ač nerada (nejraději by netančila vůbec), při tanci střídala jen je.

„Kterej se ti líbí?“ ptal se jí král.

„Ani jeden,“ odsekla. 

V tom se ve dveřích objevil třetí princ, s kterým princezna protančila zbytek bálu.

Král je sledoval. „Tak nakonec přecejen jiskra přeskočila,“ zaradoval se.

Když přišla chvíle, aby princezna sdělila své rozhodnutí, řekla: „Líbí se mi třetí princ. Ti dva princové jsou na draka. Princové se urazili a rychlými kroky odešli za svojí nesmrtelnou tetou, která je přivezla.

„Pak se král zeptal: „Co takhle svatba, princi?

„Rád pane králi. Vezmu si vaši dceru třeba hned.“

Princezna princi tiše řekla: „S tebou mě baví svět“, načež král dal hned strojit svatbu.

Byla to svatba jako řemen. Mimo jiné na ni byli pozváni i Dařbuján a Pandrhola. Dostavilo se i šest medvědů s cibulkou.  

Ženich s nevěstou dostali spoustu krásných svatebních darů, například: chobotničky z druhého patra, tři vlasy děda Vševěda a spoustu dalších věcí. 

Svatební hostina byla tak velká, že princ nevěděl, co si má dát. Král dostal nápad: „Což takhle dát si špenát?“  

Princ s princeznou králův nápad ignorovali, protože pivo teklo proudem. A poněvadž místnost byla poměrně malá, po chvíli nebylo kam dávat vratné láhve.

Většina přítomných už byla namol a místnost byla plná alkoholových výparů. Přece jen se našel jeden polostřízlivý, který otevřel okno, přestože venku byl mrazík.

Když princ zaregistroval, že situace i vzduch houstne minutu od minuty, řekl princezně: „Půjdu si lehnout, než se to tu popere.“

„Jdu s tebou. Ráno vstanu a opařím se čajem,“ sdělila princi svůj ranní program. Celý druhý den dopoledne princezna s princem řešili, jak se krotí krokodýli. Odpoledne šli pozorovat k blízkému rybníku, jak si počínají rafťáci.

Další den byl princ sám doma, protože princezna vyrazila na bílé klisně na projížďku po okolí.

Princ si nechal zavolat sluhy, ale sluhové nepřišli. Nechal je tedy zavolat podruhé, a když ani to nepomohlo, vykročil směr jejich pokoj.

Po otevření dveří spatřil, že sluhové chrápou, až se třesou okenní tabulky.

Proto jim osobně udělal budíček. Tiše vešel do pokoje, zavřel za sebou dveře a z plných plic zařval: „Kurva hoši, guten tag!!!“

V tu chvíli to tam nevypadalo jako v jednom ze zámeckých pokojů, ale jako na vojně.

Když se vrátila princezna, princ už byl v pohodě, od výstupu se sluhy se již uklidnil.

Princezna se s ním pozdravila slovy: „Venku před bránou je tankový prapor!

Princ nevěřil a šel se přesvědčit.

„Sakra, dnes začíná válka jih proti severu,“ uvědomil si. 

Náhle k nim přistoupil policajt ze školky, který jim oznámil: „Válka se ruší, protože členové obou království se stali účastníky zájezdu.“

Obě strany tedy mezi sebou uzavřely mír, nastoupily na Titanic a vypluly na zájezd, ačkoliv nikdo netušil, jak a proč se stali právě oni jeho účastníky.

Princezna si s sebou vzala román pro ženy v knižní formě, pro případ, že by ji princ přestal bavit.   

Princ s princeznou pojali zájezd jako svatební cestu, a jestli je na ní nezavraždili piráti z Karibiku, žijí spolu šťastně až dodnes. 

Autor: nevidomá Petra Zelenková

Zpět na Povídky


Kontakt

Petra Zelenková
Praha 6, Zeyerova alej 1843/18
235365181 / 607689860
FAX číslo sponzorského účtu: 171683424/0300
626077159 (slepýš1)
p.zelenkova

TOPlist