Díky spolupráci Zvonkohry (Občanské sdružení rodičů při dětské onkologii FN Motol) a jezdeckého střediska Vatikán na Zmrzlíku mohu od jara letošního roku (2002) zkoušet jezdit na koni společně s dalšími dětmi, mezi kterými je i moje kamarádka Terezka, která také navštěvuje stejnou školu jako já. Každý pátek, pokud nám počasí přeje, mi někdo z mladých lidí z jezdeckého oddílu při půlhodinové projížďce po vyhrazené cestě vede koně, na kterém sedím. V rubrice Můj deníček Vám budu popisovat, jak moje jednotlivé páteční vyjížďky probíhaly.

2002

Pátek 20. září
   Moje první páteční jízda po prázdninách vypadala asi takto: jela jsem na svém oblíbeném koni, který je černý a jmenuje se Zeta. Za pomoci pana Boleslavského a židle jsem se vyšvihla do sedla, chytla jsem si otěže a po úpravě třmenů jsme se vydali na cestu. Zetu mi vedla Dominika a po stranách vedle mě šly Lucka a Lucka. Jízda byla poklidná a ve zdraví jsme se vrátily na místo odjezdu, i když holky měly v botách jezero. Po návratu jsem Zetu nakrmila za odměnu tvrdým chlebem.

Pátek 27. září
   Tento pátek Zetu vedla Lenka, po jedné straně šel Láďa a po druhé Sluníčko (to je Martin, který se tak příjmením jmenuje a nikdo mu jinak neřekne).  S těma dvěma jsem si jízdu opravdu užila. Sluníčko pořád někam odbíhal a ten jejich slovník … – to byste nevěřili ! Především nadávali, když museli jít bahnem, a říkali mi, ať nepadám. Přesto jsem jízdu ve zdraví přežila. Zeta tentokrát za odměnu dostala rohlík a jablko, které se jí nedařilo rozkousat.

Pátek 4. října
   Než jsme vyjeli, tak se mojí kamarádce Terezce trochu splašil kůň, když jsme nasedali. Naštěstí to dobře dopadlo, Terezku vysadili na koně a jelo se. Na vyjížďku se mnou vyrazily tři příjemné slečny: Veronika, která šla jako první a vedla Zetu, po pravé straně byla Jitka a po levé Lucka. Bylo mokro a cesta byla hrozně rozbahněná, takže pod nohama holek a pod kopyty Zety to čvachtalo. Z kopce to Zetě podkluzovalo a tak jsem se bála, že spadnu, ale naštěstí se to nestalo. Na závěr jsem ji a také koně Andyho odměnila rozkrájenými jablky.

Pátek 11. října
   Tento pátek jsem na koně nejela, protože jsem byla nemocná.

Pátek 18. října
   Opět jsem se na koně nedostavila, protože jsem jela na výlet s turistickým oddílem.

Pátek 25. října  
   Tentokrát jsem koně vynechala, poněvadž jsem jela s mamkou, Zuzkou a Martinem naším autem Servácem na výlet k tetě do Jablonce nad Nisou.

Pátek 1. listopadu
   Po dlouhé době jsem zase byla na koních. Když přivedli koně, chtěla jsem jako vždycky jet na Zetě. Ta však neměla svůj den – nějak se jí do vyjížďky tentokrát nechtělo, začala kopat a splašeně poskakovat. Nakonec jsem tedy musela jet na Lauře, která je moc krásná a zvláštní tím, že má neobvyklou barvu, a to žlutobílou. I přesto, že cesta byla trochu blátivá, projížďka byla fajn, protože byla nádherné, teplé počasí. Lauru mi vedla Katka a po stranách mě měli hlídat moji oblíbení Láďa s Martinem Sluníčkem. Ale místo vedle koně se drželi spíš za koněm, poněvadž trhali šípky a házeli je po druhé Katce, která  vedla koně mojí kamarádky Terezky. Jejich slovník byl opět vybraný. Vyjížďka byla kratší než obvykle, ale i tak jsem Lauru odměnila jablkem a tvrdými rohlíky.

Pátek 8. listopadu
   Tento pátek jsme byli na koních tři. Já jsem mohla jet na Zetě, která měla lepší náladu než minule. Tentokrát byla vyjížďka opět kratší. Koně mi vedla Míša a po stranách šly Katky. Zeta si jen jednou ukousla trávu, jinak byla během projížďky  hodná a klidná. Sluníčko s Láďou tento pátek nevedli žádného koně, protože jim holky řekly, že nechtějí, aby šli. Zeta opět dostala za odměnu několik rohlíků, chlebů a jedno jablíčko.

Pátek 15. listopadu
   Na koně jsem se moc těšila, ale z velmi vážných rodinných důvodů jsem na páteční projížďku nejela.

Pátek 22. listopadu
  Sešli jsme se na koních opět ve třech. Tentokrát jsem jela na oblíbeném koni mé spolužačky Marušky Andym. Andyho mi vedla Monika a vedle mě už šla jenom jedna vodička Lucka Černá. I když bylo všude plno bláta, projížďka byla skvělá, Andy je moc hodný kůň. Holky před dojezdem na chvíli pustily Terezku samotnou, které se to moc líbilo. Před odchodem ze Zmrzlíku dostal Andy i Terezky a Honzův kůň odměnu v podobě tvrdého pečiva.

Pátek 29. listopadu
   Tento pátek jsem na koně nejela, poněvadž jsem v sobotu brzy ráno jela s mamkou, Zuzkou, Martinem a se Servácem na víkend navštívit nemocnou kamarádku Drahušku Němečkovou, kterou znám z fotokroužku z Motola do Svitav.

Pátek 6. prosince
   Na vyjížďku jsme jely jenom já a Terezka. Mě připravili koně Murphyho (ryzáka) a Terezka jela na Lívancovi, který kulhal. Koně mi vedla Monika a vedle mě šla Dominiky sestra Bára a po druhé straně měla jít Lucka Černá, ale šla po té straně co Bára, aby se vyhnula blátu a také říkala, že už nepotřebuji dozor na obou stranách. Holky mě daly ke konci cesty do rukou otěže a na moje přání mě pustily samotnou. Musela jsem Murphyho pobízet nohama, aby šel a nezastavil se. Pořád mi zatáčel doprava ke hromadě hnoje. Projížďka byla kratší, z důvodů velké zimy, ale líbilo se mi, že jsem mohla jet kousek sama. Nakonec dostali oba koně zaslouženou odměnu. Zřejmě to byla poslední vyjížďka před zimou. Už teď se těším na jaro.

2003

Pátek 4.dubna 2003
   Tak jsme se dočkali. Začali jsme opět po zimní přestávce jezdit na koně. Byla jsem tam pouze s Honzou. Terezka jela od turisťáku ze školy na třídenní výlet. Honza jel na Lauře, já jsem jela na mé oblíbené Zeťe a vedla mě už pouze Lucka. Pár metrů před naším dojezdem do cíle jsem už jela bez držení koně Luckou sama. Je to skvělý pocit. Po zimě jsme měli doma nastřádaný tvrdý chléb a pečivo, kterého byl velký papírový pytel. Po projížďce jsme tuto pochoutku pro koníky odevzdali vedení klubu.  

Pátek 11. dubna
   Z důvodu špatného počasí jsme dneska koně vynechali.

Pátek 18. dubna
   Jelikož byly velikonoční prázdniny, tak nikdo na koně nejel. Každý trávil volno po svém.

Pátek 25. dubna
   Bylo krásné počasí a na koních jsme se sešli čtyři. Já, Honza, Terezka a její starší sestra Katka. Opět jsem měla připravenou Zetu, ale ta byla tento den velice neklidná. Nechtěla mi dovolit abych na ní nasedla. Neustále mi uhýbala a můj doprovod kopla. Po domluvě se Zetou mi konečně dovolila nasednout a všichni jsme mohli vyjet do terénu. Cesta  probíhala celkem klidně, až na občasné žraní trávy Zety. Obešli jsme naše kolečko a spokojeně se vrátily ke stájím. Dnes jsem pro naše koníky odevzdala sáček jablek a tašku tvrdého pečiva.

Pátek 2. května
   Bylo nádherné letní odpoledne a na koních jsme byli tři. Já, Honza a Terezka. Terka jela na Prckovi, Honza na Lauře a já i když opět s neochotností Zety a mým velkým úsilím jsem na ní nasedla. Lauru vedla Bára, Prcka Dominika a Zetu Veronika. Nevím čím to je, ale Zeta už druhou projížďku má vždycky hrozný hlad, jelikož při jízdě neustále žere trávu a to mě zlobí. Dneska mi Dominika slíbila, že už budu moci začít na jízdárně klusat, pokud seženeme ochranou helmu. Lucka nás zradila, protože s námi nešla a dívala se raději na televizi. To jí nezapomenu. (Lucko, to je z legrace).  Taky doufám, že ta helma nebude drahá a brzy mi jí mamka koupí. Už se těším na další ježdění. Opět dostali koníci tašku s pečivem. 

Pátek 9. května
   Tentokrát  jsme koně zrušili, protože na ně nikdo nejel. My jsme měli ve škole ředitelské volno a Terezka jela s oddílem na vodácký výlet. Honza jel na plavecké závody. Já jsem chodila po nákupech a sháněla hezké dárky pro mamku k nedělnímu svátku matek.

Pátek 16. května
   Na koních jsme se sešli jako vždy tři, už známá jména. Já jela zase na Zetě, Honza na Šarmíně a Terka na Lauře. Jízdárna nevyšla, tak jsme šli na naše oblíbené kolečko. Koně mi vedly Šárka a Martina. Dominika s několika děvčaty připravovala stuhy na označení dráhy na nějaké závody. Cestou mě nechaly holky chvíli klusat a bylo to skvělé. Pár metrů u konce cesty jsem už držela otěže sama  a tak i došla k cíli projížďky. Bylo krásné počasí a koníčci dostali opět tašku své pochoutky (tvrdé pečivo).  

Pátek 23. května
   Bylo nádherné letní počasí a na koních jsme byla jenom s Terkou. Honza jel opět na plavecké závody. Už i Terka se těšila na jízdárnu, ale vedení klubu nám k tomu nedalo souhlas, jelikož máme zdravotní potíže. Báli se, aby se nám něco nestalo. Musely bychom si zaplatit samostatnou jízdu a po dohodě přijít o některém víkendu. Zeta měla něco s nohou, tak jsem jela na Lauře a Terka na Šarmíně. Šly se mnou Míša a Jana. Holky mě nechaly chvíli klusat, ale na Lauře to nebylo moc pohodlné, jelikož na ní nejsem zvyklá, ale líbí se mi, kde je rovina, že už vedu koně sama a holky mě jenom hlídají. Je to skvělý pocit. Ty koníčci jsou vůči nám tak hodní a trpěliví a proto pro ně máme vždy odměnu. (Tvrdé pečivo).

Pátek 30. května
Bylo krásné počasí a na projížďku jsme přijely bez Honzy, který jel na plavecké soustředění. Já jsem tentokrát jela na Daisy (Zeta se zotavovala s nemocnou nohou) a vedla mi jí Izabela. Daisy je vyšší než Zeta a s pomocí stoličky jsem se na ní krásně vyšvihla.   Terezka jela na Lotarovi a vedla jí ho Veronika přezdívaná (Špína). Izabela mě během vyjížďky nechala naklusat. Daisy je moc hodná a pohodlně se na ní kluše. Terezce klusat nedovolily, protože Lotar je trochu divočejší a bály se, aby se nesplašil.  V cíli dostali koníci zaslouženou odměnu. Příští týden na koně nepojedeme, protože jedeme s Terezkou na školu v přírodě.

Pátek 27. června 
Tento pátek jsme se sešli na posledních koních před prázdninami opět tři, ale trochu v jiném složení (já, Terezka a její sestra Katka). Katka jela na Lauře a vedla jí Nikola, Terezka jela na Charmovi, kterému, když zlobí říkají Šarmina a já jsem jela po dlouhé době na mé oblíbené Zetě, která se už zotavila s nemocnou nohou a vedla mi jí Izabela a po straně šla Bára (sestra Dominiky). Přesto, že už jsem v sedle koně zdatná, musela jít Bára vedle mě, poněvadž Zeta dnes byla poněkud neklidná. Než jsme vyjely, stal se další zádrhel. Když jsem už seděla na Zetě, holky zjistily, že nemám připnuté sedlo ke koni a tak mi ho musely upevnit. Vyjížďka neproběhla naší obvyklou trasou, ale jely jsme jen kousek po naší známé cestě, pak jsme se otočily a vrátily se zpátky. Zeta při cestě ukusovala trávu a kopala se do břicha, protože jí otravovaly mouchy. V cíli jsme předaly pro koníky pečivo a já jsem holkám dala z kamarádství malý dárek. (Koně z keramiky - vlastní výroba).  

Pátek 19. září
   Já a Terezka jsme se sešly na první vyjížďce po velkých prázdninách. Už jsme se nemohly dočkat, až se projedeme. Terezka jela na Charmovi (čti Šarm), vedla jí ho jmenovkyně Tereza. Já jsem měla svou oblíbenou, uzdravenou Zetu, vedla jí Míša a s ní šli Láďa (přezdívaný Sluníčko) a Verča. Počasí nám přálo a vyjížďka se nám líbila.

Pátek 26. září
   Nevím, kde byl Honza a tak jsme jely na koně zase jenom s Terezkou. Opět jsem jela na Zetě a vedla jí Klárka. Terezce vodičky přivedly oblíbeného Charma a šla s ním Verča. Holky se střídají podle toho, jak má která čas a co mají momentálně na práci. Stále bylo krásné počasí a my už jsme se těšily na další vyjížďku.

Pátek 24. října
    Po měsíční pauze jsme se na koních sešli čtyři. Tentokrát jsem jela na Charmovi já a se mnou šly Eliška a Lucka. Terezka měla Prcka a s ní šla Dominika. Honza jel na Marfym (čti Márfy) měl k dispozici dva mladíky - Láďu (Sluníčko) a Martina. Byl s námi ještě Víťa, který moc často nejezdil, jelikož většinu měsíců pobýval v lázních. Ten jel na Lotarovi a toho vedla Verča. Stále byl nádherný podzim a projížďky byly moc fajn.

Pátek 31. října
   Opět jsme byly na koních jenom s Terezkou. Já jsem se vyšvihla na Zetu a doprovázely mě Dominika s Luckou. Terezka jela na Lauře a s ní se vypravila na naši pravidelnou trasu Katka. Stále bylo krásně. Vždycky po projížďce jsme koně odměnily tvrdým pečivem a jablky.

Pátek 7. listopadu
   Tentokrát jsme jeli na koně autem, který řídila mamka Honzy a tak jsme byli na koních jen my dva. Terezka jela na výlet od turistického kroužku. Honza jel na Lauře, kterou vedla Hanka a já jsem měla osedlanou svoji Zetu a se mnou šla Katka s Martinem.

Pátek 14. listopadu
   Tak jsme byli zase skoro kompletní, chyběl jenom Víťa. Přes vysoký datum v roce bylo stále hezké počasí a tak jsme vyjížďky vychutnávali opravdu znamenitě. Opět jsem seděla na hřbetě Zety, kterou vedla Bára a Anička. Honza si vybral Lauru, se kterou šla Katka a Terezka jela na Charmovi.

Pátek 21. listopadu
   Ani jsme tomu nemohli uvěřit, že nám počasí přeje a my můžeme ještě jezdit na vyjížďky. Sice už bylo trochu chladněji, ale přesto to stálo zato. Jeli jsme zase autem s Honzou, tentokrát nás vezl jeho tatínek. Byli jsme zase tři pravidelní jezdci. Tentokrát si Honza s Terezkou koně vyměnili. Terezka měla Lauru a s ní šel snad úplně poprvé Martin, Honza jel na Charmovi, s ním šel Láďa (Sluníčko) a já si vychutnávala jízdu na Zetě a doprovázela mě Lucka a Katka. 

Pátek 5. prosince
   Tak a je to tady. Poslední vyjížďka v tomto roce. Bylo už dost chladno, takže Terezka nejela a my s Honzou jsme už nasadili rukavice. Přesto to stálo zato. Honza měl Charma, kterou vedla Terezka Hrubešová (to není naše Terezka - poz. autora), já jsem jela naposled na Zetě a se mnou šly Anička a Bára Zrzavá. Ptáte se proč naposled? To já sama ještě nevím a vše co bude nového, tak se dozvíte v prvním povídání o koních v 2004. Mějte se moc hezky, myslete na svoje zdraví a přeji Všem krásné Vánoce a hodně štěstí v Novém roce.


Kontakt

Petra Zelenková
Praha 6, Zeyerova alej 1843/18
235365181 / 607689860
FAX číslo sponzorského účtu: 171683424/0300
626077159 (slepýš1)
p.zelenkova

TOPlist