HADÍ DOKTOR A PAVOUČÍ ASISTENTI

Jednoho letního dne se Simon a jeho bratr Alex domluvili, že se půjdou podívat do jednéz jeskyň v nedalekých skalách. Vybavili se svačinou i dostatečnou zásobou vody. Nezapomněli ani na dlouhý pevný provaz. Když došli ke skalám, vydali se po cestě vzhůru. Na sluncem rozpálených kamenech se vyhřívali různí hadi a lezli malí pavoučci. Mnohdy museli být kluci velmi opatrní, aby na některého nenápadně zbarveného hada nešlápli. Vyskytovala se tu i místa, kde byla cesta přerušena a kluci museli průrvu mezi skalami přeskočit. Někde bylo dokonce pokračování cesty o dva metry výš nežjejí končící část. V takovém případě vytáhli provaz, jehož jeden konec měl kovový hák a ten vždy zasekli na vyvýšeném místě, na které se potřebovali dostat, a po laně se pak vyšplhali.  Na jednom takovém místě se ale stalo něco, s čím ani jeden nepočítal. Třináctiletý Simon se bez potíží dostal na pokračující cestu, ale při šplhujeho sedmiletého bratra se skoba uvolnila a on spadl z výšky asi jednoho metru na tvrdou skalnatou cestu.

"Alexi!" vykřikl zděšeně Simon a hned k němu slezl.

"Jsi v pořádku?"

"Ruka. Bolí mě ruka," zasténal raněný.

Simon si všiml, že Alex má pravou ruku zkroucenou pod sebou.

"Posaď se," řekl a pomohl mu. Pak chytil pohmožděnou ruku a zkusil mu ji pomalu a opatrně ohnout.

"Auuu!" Simon se pokusil o jiný pohyb.

"Uaaaa, strašně to bolí!"Alex křičel a po tvářích se mu koulely slzy bolesti.

"Brácho, ta ruka je zlomená," konstatoval Simon.

"Neee!"

"Bohužel jo."

"A co teď?  Se zlomenou rukou nemůžu jít dál, ani šplhat zpátky."

"Nejdřív musíme ruku něčím zpevnit."

"Ale čím? Tady ke zpevnění nic neseženem a KPZ jsme zapomněli doma."

"Hmm, to je v pytli."

Jak tam tak bezradně seděli a stáli, pojednou Simonovi cosi zaklepalo narameno. Lekl se a prudce se otočil. Uviděl za sebou dlouhého, silného hada. Měl světle modré tělo s tmavě zelenou křivkou uprostřed a po každé straně jednu červenou čáru. Vlnil se a vypadal nebezpečně. Simon sebou škubl a horečnatě se rozhlížel po nějaké holi. Nechtěl hadovi ublížit, ale měl  strach. Vtom had promluvil lidskou řečí: "Neboj ssse, jsssssem tu proto, abych pomohl tvému zraněnému bratrovi, sss." Oba chlapci jen nevěřícně koukali.

"Sssss, Margone, pojď sssssssem prosssssím."

V tu ránu přispěchal jeden z četných malých pavoučků.

"Tenhle klučík ssse zranil, potřebuje zpevnit ruku, má ji asssi zlomenou," oznámil mu had.

"Jasně Matretove, rozumím," řekl pavouček tiše a odběhl.

Ve vteřině se vrátil s davem svých kamarádů.

"Udělejte ji pořádně pevnou," podotkl had a pavoučci se pustili do závěsné sítě na Alexovu ruku. Když byli s dílem hotovi, omotal se had kolem Alexovy pohmožděné paže, čímž ji zpevnil, Simon ji zavěsil do pavoučí sítě, kterou bratrovi pak uvázal kolem krku, a opatrně se vydali na cestu zpátky. Když skalní cestička skončila, řekl had: "Mussím ssse sss vámi rozloučit. Přeju šťastný zbytek cessssty domů a ať se vám příště vyvede výlet našimi ssskalami bez zranění." Pak se odplazil zpátky do skal. Kluci se za ním dívali a náhle Alex s úžasem zpozoroval, že ho ruka nebolí. Opatrně s ní zkusil pohnout.

"Simone! Simone! Ruka je v pořádku!"

"Neutahuj si ze mě."

"No vážně, podívej!" volal Alex a hýbal rukou, jako kdyby s ní nikdy nic neměl.

"Jak je to možný?" divil se Simon.

"To má určitě na svědomí ten had. Simone, tohle nejsou obyčejný skály. Tady žije hadí doktor," šeptl Alex okouzleně. Simon neodporoval. Znělo to sice pohádkově, ale jiné vysvětlení neměl. A pohádky přece k přírodě patří.


2. duben 2009

Autor: nevidomá Petra Zelenková

Zpět na Povídky


Kontakt

Petra Zelenková
Praha 6, Zeyerova alej 1843/18
235365181 / 607689860
FAX číslo sponzorského účtu: 171683424/0300
626077159 (slepýš1)
p.zelenkova

TOPlist