PRAŽSKÉ MISTROVSTVÍ SVĚTA ŽEN V LAKROSU
Díky kamarádce Veronice Brychcínové jsem se měla možnost blíže seznámit se sportem lacrosse, který pochází od Indiánů a taky s hráčkami českého ženského družstva, se kterýma jsem se i fotila.
Dokonce jsem na mistrovství zažila, co je to fandit z tribuny.
Verči maminka Jitka mi dělala na téhle sportovní akci doprovod a zeptala se mě, jestli chci jít holkám fandit. Řekla jsem, že jo a tak mě vzala na tribunu, kde mi úžasným způsobem komentovala dění na hřišti. Tak skvělou komentátorku jsem nečekala.
„Teď mají míček Němky, jdou na nás – nesmí, nesmí. Teď mají míček holky, a jdou, pořád máme, teď si naše přihrály a jdou na bránu. Škoda, přehodila, ale znova útočíme a je tam!“
Když se uprostřed hry ozvalo písknutí, informovala mě o tom, že to byl faul a kdo fauloval (jestli naši nebo soupeřky).
S jejím komentářem, jsem opravdu byla v obraze o dění na hřišti.
Konkrétně tenhle popisovaný zápas s Němkami byl pro nás vítězný.
Byl to pro mě velký zážitek a narozdíl od Belly, která z hluku na tribuně nebyla nadšená, jsem si z akce odnesla pěkné zážitky. S holkama z českého týmu jsem v kontaktu a jsou z nás kamarádky.
Naše společné foto je ke shlédnutí ve fotogalerii.
POPIS SPORTU PRO JEHO NEZNALCE:
Je to sport fyzicky náročný a je v něm potřeba týmová spolupráce.
Hrají proti sobě dvě družstva, která tvoří 12 hráček, které mají speciální dres. Jako obuv se používají kopačky s velkými špunty.
Každá z hráček drží lakrosku, tedy tyč o délce paže na jejímž konci je mělká síťka, do které se chytá tvrdý gumový míček o velikosti tenisáku. Běhají po hřišti 100 krát 60 metrů, tj hřiště o velikosti fotbalového, a přihrávají si. Cílem hry je dát soupeři co nejvíc gólů. Branky jsou čtvercové o velikosti 183 na 183cm.
Pokud míček vypadne, musí být nabrán lakroskou, což jak jsem zjistila je v tomto sportu asi to nejtěžší.
Jestli si myslíte, že tento sport je jednoduchý a bezbolestný, tak je to velký omyl.
Ne zřídka se stane, že některá z hráček dostane balónkem. Proto jsou nezbytnou výbavou útočnic i obránkyň drátěné brýle a chrániče zubů.
Brankářka pak má helmu.
Pokud jde o faulování, ani to není v tomto sportu výjimkou. V obraně totiž můžete lakroskou vyrážet míč z lakrosky soupeře, ale to pouze bezpečným způsobem. Často se stane, že hráčky atakují útočnici o něco tvrději, než co rozhodčí posoudí jako bezpečné a v tom případě odpíská faul. Hraje se na trávníku nebo na umělé trávě.
Po několika zápasech na zmoklém trávníku se hřiště mění v zorané pole...
Pokud se zablískne, je hra přerušena do té doby, než bouřka přestane.
Zápas je rozdělený na dva poločasy, každý trvá půl hodiny a mezi nimi mají hráčky desetiminutovou pauzu.
Naše společné foto je ke shlédnutí ve fotogalerii - zde - Lakros.
Autor: nevidomá Petra Zelenková