Vážení milovníci aut, ale především řidiči a řidičky.
Když pospícháte do práce, zaspíte a nestíháte odvést děti do školy, ale i ve spoustě jiných podobných situací si nemůžete své auto vynachválit. Přemýšleli jste ale někdy o tom, jak se cítí a co dělají vaši plechoví pomocníci v noci, když vy spíte? Pokud ne, v následujícím příběhu najdete odpověď.
Všechna auta vždy čekají, až lidé zalezou do svých příbytků, popřípadě až se setmí. V tom momentě přichází jejich chvíle.
„To byl dneska zase den,“ bručí zelená Škoda 105.
„Co se stalo?“ snaží se červená Mazda navázat kontakt.
„Málem jsem skončila v příkopě!“
Vtom se do rozhovoru vloží oranžová Toyota: „Jak to?“
„Jela proti mě nějaká potrhlá fialová Felicie. Můj majitel nechtěl srážku, a proto se jí pokusil vyhnout. Jenomže to skoro neodhadl a málem jsem ležela na zádech v příkopě.“
„Když málem, tak to je dobrý,“ poznamená žlutý Fiat. „Do mě dneska vrazil hnědej Peugeot a úplně mi odřel moji svítivou metalýzu. Dostal jsem to přímo do vejfuku! Už mi ho vyměnili, ale bolí pořád!“
Do debaty se zapojila i doposud mlčící modrá Felicie: „Co máte zítra v plánu?“
Fiat na to: „Asi nic.“
„Já jedu do Pardubic na výstavu,“ svěřila se Mazda.
„Já mám cestu do myčky, myslela jsem, že by nás mohlo jet víc,“ řekla Felicie.
Fiat si okamžitě rozpomněl na plán příštího dne: „No jo, málem bych zapomněl, vždyť já jedu taky do myčky. Už to potřebuju jak prase drbání.“
Náhle se ozval bílý Volkswagen: „Vy se máte. Všichni si zítra budete užívat. Já jedu do autoservisu. Mám nalomený výfuk, rozbité pravé přední světlo a teče mi chladič.“
Řekl to smutně. Záviděl ostatním program, který je čeká.
Felicie si ulevila: „To je v kufru.“
„To teda jo,“ přitakal Peugeot.
Škodovka k tomu dodala: „ Je to nefér. Támhle v tom domku jsou lidé, kteří mají pro své Volvo garáž. A my? Mi tu musíme stát v dešti, na mrazu nebo na žhnoucím slunci.“
„Také bych si nechala líbit takový pěkný domeček.“ vzdychla Toyota.
„To všichni.“ zavolalo na ni tyrkysové Porsche, které doposud mlčelo.
Volkswagen řekl svůj názor: „Měli by nám taky pořídit nějaký přístřešek!“
„Demonstraci? A jak to chceš udělat?“ nechápala Mazda.
„Spustíme naše alarmy,“ vysvětlil.
„To jako teď? V noci?“
„Jasně že v noci. Tím to bude účinnější. Budou mít strach, že by nás mohl někdo ukrást a raději nám postaví garáž, než aby o nás přišli. Dnes ale ne. Necháme to na zítřek,“ rozhodl.
„A co když pak budeme každý sám?“ obávalo se Porsche.
„Žádný strach! Než by stavěli spoustu garáží, pro každého z nás jednu, postaví hromadnou, ve které budeme ubytováni společně. Určitě to tak udělají, uvidíte!“
„Dobrá, tak zítra to zrealizujeme. OK?“ řekl Fiat a ostatní s ním souhlasili.
Když dořešili tento problém, bylo skoro ráno a pomalu se začínalo rozednívat.
Proto utichli.
Další noc se přesně ve 23:00 na parkovišti rozhoukaly alarmy všech aut. Lidé
vyhlíželi z oken, vycházeli z domů a nechápali, co se děje. Jednoho muže napadlo, že pravděpodobně někdo chtěl jejich auta vykrást, možná i odcizit.
Navrhl, aby postavili velkou plechovou garáž, která bude společná pro všechna auta.
„To je vynikající nápad.“ přidali se ostatní. „Že nás to nenapadlo dřív!“
Fiat tichounce šeptl Toyotě: „Vypadá to pro nás nadějně.“
„Hm, to je pravda.“ přitakala.
„Garáž by měla být alespoň na tři zámky a ještě na číselný kód. Zámky totiž každej lump lehce přepiluje,“ řekla svůj názor mladá řidička, která vlastnila Porsche.
„Já mám ale skvělou majitelku! Jde jí nejen o mou bezpečnost, ale o bezpečnost nás všech.“ pomyslelo si Porsche.
Co z toho plyne? Mají vás rádi, stejně jako vy je, a věrně vám pomáhají. Zaslouží si vaši péči a lásku. Uvidíte, že vám vaši starostlivost oplatí.
Březen 2007
Autor: nevidomá Petra Zelenková